Poměrně často se mnou pacienti chtějí konzultovat alternativní způsoby léčby jejich onemocnění. Také proto jsem se rozhodl napsat tento blog.
Úvodem bych rád upozornil všechny, kteří jsou skálopevně přesvědčeni o tom, že jim někdy pomohla homeopatická léčba, aby dále nečetli–mohl by se jim po přečtení článku zhroutit svět. Také chci zdůraznit, že nejsem z těch kteří by tvrdili, že pobrali veškerou moudrost světa a zaručeně vědí jak se věci mají. Uvažuji realisticky a jsem si vědom, že (prokazatelně, vědecky) velkou většinu světa kolem nás tvoří nám stále neznámá temná hmota a energie. Zdaleka ne všechno je nám známo, jinak řečeno „jsou věci mezi nebem a zemí“. Nicméně to neznamená, že máme věřit nesmyslům jako například, že země je placatá.
Nedávno jsem na odborném lékařském fóru narazil na kazuistiku jedné paní doktorky (MUDr) a zároveň homeopatky, která popisovala léčbu jedné ze svých pacientek trpících několik měsíců na bolesti svalů a kloubů. Po dlouhodobé neúspěšné diagnostice a léčbě vším možným, paní doktorka této pacientce nakonec nasadila homeopatika, načež všechny potíže po týdnu vymizely! Paní doktorka k tomu v závěru kazuistiky uvádí : „chce někdo ještě lepší důkaz, že homeopatie opravdu FUNGUJE“?
Ne, další důkaz nechci, stačí mi tento. Je dost silný na to, aby ukázal, že homeopatie opravdu NEFUNGUJE!
Začněme v říši zvířat:
Velice oblíbeným argumentem zástanců homeopatie je fakt, že homeopatika přeci zabírají i na zvířata (a děti), kdy lze těžko pracovat s placebo efektem. Tak prosím: kočička naší babičky před pár lety onemocněla. Najednou začala mít občasné křeče a záškuby. Trvalo to několik týdnů, až se babička odhodlala k veterináři. Ten diagnostikoval epilepsii a naordinoval homeopatické bobule. Kočička to byla však perzská a velice nevrlá, syčela nejen na cizí lidi (to běžně), ale někdy i na babičku a při pokusu o podání bobule do papule nejen že syčela, ale i škrábala. Takže to babička vzdala, žádné bobule kočičce nedala a naštvaně je vyhodila. Výsledkem bylo totální uzdravení kočičky, která od té doby již žádný záchvat neměla. Jaké štěstí, že babička nebyla důsledná, jinak by asi bylo na světě o jednoho přesvědčeného zastánce homeopatie více.
A teď něco ze života lidského:
Můj dobrý známý měl léta letoucí bolesti zad, když už to dospělo do stadia, že se v noci několik měsíců budil bolestí odhodlal se k vyšetření a konzultaci u největšího českého odborníka na operace páteře prof. Štulíka v Praze. Okamžitě mu byla navržena operace vyhřezlé plotýnky. Kamarád se ale operace obával a tak si řekl, že dokud nebude na vozíku a může chodit, tak na operaci nepůjde. Žil a sportoval dále ještě o to více a čekal kdy mu v zádech rupne a přestane hýbat nohama– řekl si, že pak aspoň bude mít pádný důvod k operaci…Nyní jsou tomu 4 roky, páteř se zcela uklidnila a kamarád o ní prakticky vůbec neví, normálně běhá, pracuje, jezdí na kole, záda sem tam mírně zabolí, ale v podstatě je zcela bez potíží. Jaké to štěstí, že tehdy nezačal polykat homeopatika (anebo zkoušet akupunkturu…). Dodnes by byl přesvědčen, že ho zachránili před operací.
Homeopatie je často zpochybňována, že prý nefunguje u akutních – život ohrožujících onemocnění. Před pár lety jsem měl možnost shlédnout opravdu zajímavý krátký dokument lékařské televize LancetTV. Jednalo se o záznam z jednotky intenzivní péče jedné neurologické kliniky v Německu. Záznam byl publikován jako odstrašující případ pro zdravotníky, jak nikdy nepostupovat. Na lůžku ležela a byla komplexně monitorována (EKG, EEG…) mladá slečna přijatá pro opakované záchvaty s bezvědomím. Najednou pacientka zvoní na sestru a pomalu upadá do bezvědomí, na EKG se postupně objevuje tzv. komorová tachykardie, což může být srdeční arytmie přímo ohrožující život (nikdo se ale na EKG nepodívá) sestra mluví na pacientku, aby ji řekla jak se jmenuje, aby dala ruce před sebe a opakovaně s pacientkou silně třese. Žádné léky ji nikdo po celou dobu nepodává!!! Mladá slečna začína chrčet (tzv. gasping) a má známky selhání oběhu, mele z posledního, …umírá…Celé toto hrozivé divadlo, které je odstrašujícím příkladem jak neodborně se může chovat odborný zdravotnický personál, trvá cca 2–3 minuty. Poté se náhle objevuje na EKG normální srdeční rytmus a slečna se pomalu probere! Bez podání jakékoliv medikace. Pokud za léčbu nepovažujeme silné třepání pacientem.
Při zhlédnutí tohoto videa jsem se opravdu velmi vyděsil – a to hned 2 x. Poprvé když jsem byl konfrontován se skutečností jak diletantsky se může chovat odborný zdravotnický personál a po druhé, když jsem si uvědomil, co by se asi stalo kdyby té slečně někdo ve 2. minutě záchvatu podal pod jazyk tabletu homeopatika. Mohli bychom se brzy dočkat, že klinika IKEM bude zrušena a akutní infarkt myokardu začneme léčit na IKHM (Institutu Klinické Homeopatické Medicíny) když už se prokázalo, že homeopatie perfektně zabírá i na ty nejvážnější akutní stavy.
Vážení – mohl bych takhle pokračovat dále donekonečna a uvést dalších X zcela konkrétních podobných příkladů ze života a a vlastní praxe. Klasická medicína částečně za popularitu homeopatie může sama, tím, že zapomíná na zásadu „noli me tangere „a někdy až příliš často a příliš radikálně zasahuje do přirozeného průběhu nemoci (mimochodem toto téma je velice působivě a trefně popsáno ve skvělé knize Samuela Shema – Dům páně). I klasická medicína by občas měla myslet na to, že někdy méně je více. Ne vždy tomu tak je a nezřídka pak dochází k tzv.“ overtreatment“ tj. nadbytečné léčbě, která může přinášet další komplikace nebo nežádoucí účinky.
Také díky tomuto přístupu klasické medicíny pacient pak často:
a) hledá méně „bolestivou“ alternativu
b) má pocit, že nemoc musí mít nutně jen jeden směr, který je tudíž nutné zvrátit.
Potíž, je v tom, že tomu tak vůbec není! Nemoc se nevyvíjí jenom jedním směrem po linii : vznik nemoci – zhoršování nemoci – smrt.
Každý organismus má spoustu mechanizmů jak nemoc buďto zpomalit, anebo její průběh držet na uzdě (průběh jako na houpačce) nebo dokonce nemoc zcela vyléčit. To vše jsou zcela běžné, věci které se odehrávají každodenně v živých organismech a v těle každého z nás. Většina z nás měla v živote několikrát obyčejnou chřipku, každý z nás ví jak u něj obvykle probíhá, ano – většinou trvá 7 dní bez léčby anebo týden pokud se to snažíme vyležet a nějak léčit…u někoho s vysokou teplotou, u někoho bez ní, někdy se objeví náběh na chřipku, ale najednou je nám po 2–3 dnech líp a je to pryč, jindy se léčba protáhne až na 10–14 dní– prostě podle aktuálních podmínek – jak silný (virulentní) je virus, jak sme na tom aktuálně s imunitou a další a další faktory okolí. Imunita a reparační mechanismy, to jsou ty zázraky, které pracují naplno když je organismus napaden nemocí, poškozen a které nás drží při životě.
NE homeopatie, která se jenom přiživuje na tom, že organismus zapojil své vlastní mechanizmy a nad nemocí (na přechodnou dobu nebo trvale) prostě a jednoduše sám zvítězil.
Bez homeopatie. Ta fakticky nehraje v příběhu uzdravení roli. Pokud ovšem nepočítáme s adjuvantním (podpůrným) efektem placeba. Taky proto homeopatika nikomu nazakazuji brát.
Ale taky nikomu nebudu tvrdit, že ho homeopatie vyléčila.